OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hyperaktivní Justin Karl Michael Broadrick přichází takřka přesně po dvou letech s novou řadovou deskou svého nejúspěšnějšího post-godfleshovského projektu. V mezičase stihl vydat dvě nepříliš ohromující EP („Opiate Sun“ a „Christmas“) a jednu kompilaci („Heart Ache & Dethroned“), obsahující úspěšnou prvotinu a dříve nezveřejněný materiál. Dále se pak na svět dostalo i několik nahrávek FINAL, PALE SKETCHER, GREYMACHINE i dalších uskupení, na nichž Broadrick participuje. Tolik fakta.
Přejděme však k pocitům. Zatímco ona zmíněná hyperaktivita měla za následek jisté rozmělnění kvality, s aktuálním albem jako by se snažil Broadrick vše odčinit. A skutečně – podařilo se mu to. Důvodem tohoto tvrzení je především výrazná atmosféra, která na posluchače dýchne hned od prvních sekund úvodní skladby „Fools“. Podobně jako u raných nahrávek JESU („Heart Ache“, „Jesu“, „Silver“), zde hraje tato skutečně nezaměnitelnou roli – je silná, sugestivní a velice působivá.
Tento návrat však ještě neznamená nějaký výrazný příklon k dřívějšímu industriálnímu dunění s dozvuky GODFLESH; celkové vyznění nahrávky se ponejvíce blíží úspěšnému EP „Silver“, které podobně jako „Ascension“ disponuje pošmourným obalem a zejména pak podařenými melodiemi, jež vyvolávají silné pocity melancholie a nostalgie a jež nejsou zrovna dvakrát vhodné do slunečného, letního počasí.
Na po všech stránkách vyrovnané desce tak navzdory svému názvu z celkového letargického vyznění vybočuje snad jen hned na první poslech hitová „Sedatives“, kde se krom povedené ústřední melodické linky dočkáme i mírného zrychlení a celkově i poměrně optimistického výraziva. Jinak však dle očekávání hrají prim pomalá tempa, řádně rozostřené kytarové zdi a všudypřítomní společníci šeď, deprese a smutek – což jsou JESU jak je mám nejraději.
Justin K Broadrick to tentokrát dokázal. Po delší době natočil album, které si co do sugestivnosti i do kvality nezadá s jeho nejlepšími počiny. Dobrá práce.
You can´t see behind their eyes
See their sweet little black lies
Just be careful now
All the times that we held back
Only to find knives in our backs
Just be careful now
Justin K Broadrick to tentokrát dokázal. Po delší době natočil album, které si co do sugestivnosti i do kvality nezadá s jeho nejlepšími počiny. Dobrá práce.
8 / 10
Justin Broadrick
- vokály, kytara, basa, programování
Diarmuid Dalton
- basa
Ted Parsons
- bicí
1. Fools
2. Birth Day
3. Sedatives
4. Broken Home
5. Brave New World
6. Black Lies
7. Small Wonder
8. December
9. King Of Kings
10. Ascension
Ascension (2011)
Christmas (EP) (2010)
Heart Ache & Dethroned (2010)
Opiate Sun (EP) (2009)
Infinity (2009)
Why Are We Not Perfect (EP) (2008)
split s BATTLE OF MICE (2008)
split s ENVY (2008)
Lifeline (EP) (2007)
Pale Sketches (2007)
split s ELUVIUM (2007)
Sun Down / Sun Rise (EP) (2007)
Conqueror (2007)
Silver (EP) (2006)
Jesu (2005)
Heart Ache (EP) (2004)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Caldo Verde Records
Stopáž: 61:30
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.